Pavlínka

Pavlína pochází z Mnichova Hradiště, vystudovala Pedagogickou fakultu na UK (obor: FJ-ZSV) a jako OSVČ učí francouzštinu a češtinu pro cizince. Věnuje se zejména dospělým. Vyučuje svou soukromou klientelu, ale také na Francouzské Ambasádě a ve firmách. Kromě toho má na starosti logistiku a komunikaci s francouzskými vinaři ve společnosti Dobrá vína.

S Bikram jógou začala v roce 2016 kvůli bolestem v lýtkách při běhání. „Nikdy jsem nedělala žádný sport závodně, ale běhala jsem cca 10 km klidně 5x týdně. Po nějaké době jsem nemohla uběhnout už ani 3 km, aby mě nebolely achilovky a lýtka“. Proto se rozhodla protáhnout v hot roomu. První lekce byla pro ni očistec. „Ještě doma mi v hlavě znělo, dopni, dopni, dopni koleno! Ale to vůbec nešlo!“  Hned další den šla do studia znovu a po každé lekci se cítila jako znovuzrozená s hlavou vyčištěnou líp než z běhu. Bolesti lýtek úplně odezněly. Po 3 měsících začala chodit do Yoga Sport skupiny, kde se trénovalo na šampionát a potkala bezva partu. “Když za mnou přišla Jana, jestli nechci chodit na Advance, přišlo mi to jako vtip. Vždyť nic neudělám! Nedopnu koleno, neumím provaz, ani si nedám nohu za hlavu! Ale ona mi řekla: Vždyť to vůbec nevadí, jde o Tvoje tělo a o to, kam ho posuneš Ty. Takže se nebojte a přijďte zkusit něco nového!“ 

V dubnu 2018 absolvovala svůj první jógový trénink v Antibes  a hned v říjnu 2018 si splnila sen a odjela na „Bikram Yoga Teacher Training“ do Acapulca. „Lekce s Bikramem byly neskutečné! Tolik energie a nasazení v 75 letech!“ Po návratu do Prahy začala hned učit a zpětně hodnotí rozhodnutí odjet na BYTT jako jedno z nejlepších, co kdy udělala. Baví jí pozorovat studenty, jak se snaží, bojují, zlepšují a je ráda, že je může podporovat, motivovat, chválit a snad i díky hlasu „držet v polohách“.

Nejoblíbenější poloha

„Mám jich víc, ale vybrala bych polohu Poloviční želvy. Líbí se mi, protože v ní cítím, jak se mi uvolňuje ramenní pletenec a protahuje celá horní polovina těla. Zároveň můžu klidně dýchat.“

Nejméně oblíbená poloha

„Asi poloha Kobylky. Je to poloha uprostřed série na zemi a často musím bojovat psychicky s tím, že už nemůžu a že je mi nepříjemná. Bolí mě paže a stále se mi nedaří přenést dostatek váhy do ramen. Když vyndávám ruce zpod těla, mám pocit, že jsou zlomené. Nikdy tuto polohu ale nevynechávám, protože vím, že ji mé tělo o to víc potřebuje.“